Vražda golfovým míčkem

Letos jsme strávili několik týdnů na expedici v Západní Kanadě. Cílem cesty je napsání knihy, ale to nepatří do našeho vyprávění. Součástí byl i mimo jiné tří denní test přežití v přírodě. Dokážete si to představit? Tři dni a máte jen oblečení, spacák a nůž. Nic jiného. Pijete vodu z potoků a jezer, živíte se sběrem a lovem. Bylo to opravdu drsné, ale již druhý den vegetariánsko – sběračského života a dvou úžasně krásných snech o rozmanitých pochoutkách, jsem se v návalu zoufalství rozhodl pro lov. Pár ptáků ulétlo, na losici jsem nesebral odvahu a na brouky neměl chuť. Najednou vidím pohyb, zvědavě na mě vykukuje sysel (angl. squirrel). Do žil mi vlétl adrenalin, viděl jsem jej krásně opečeného, křupavého. V tu chvíli mi tekly sliny, to si nikdo nedokáže představit. Jakmile jsem se přiblížil, ihned zalezl do nory. V té se mi moc rukou šmátrat nechtělo, vzteklina je zlá. Vhodný kámen ani klacek poblíž nebyl. Prostě pech. Ale už jsem nechtěl baštit borůvky, brusinky ani podobné laskominy. Já toužil po masu. Najednou mě osvítil zřejmě golfový pánbíček, představte si, před několika týdny jsem u silnice našel golfový míček. Putoval tedy se mnou i do divočiny.

Nápřah (hrával jsem vodní pólo, takže páru mám), střela…míček se strašlivou rychlostí poháněnou mou chutí na maso blíží k syslíkově hlavě. Najednou je vymalováno, bežím jak šílený. Syslík se nehýbe, leží mrtev. Má radost je obrovská, ulovil jsem syslíka golfovým míčkem. Pokud někdy poletíte letadlem nad nějakým divokým kontinentem, nezapoměňte si přibalit golfový míček. Je to skvělá věc, která by se Vám mohla v případě ztroskotání skvěle hodit.

Zní to neuvěřitelně, příběh je podle skutečné události